Ukrajinizace je politický směr, který vznikl po XII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1923.
Jeho cílem byla podpora představitelů neruských národů, kteří ve
státním aparátu KSSS rozšiřovali svůj mateřský jazyk a šířili tak
kulturu a podporovali sociální rozvoj svých národů.
Na to, aby mohli na Ukrajině tuto politiku do puntíku splnit, bylo třeba udělat několik změn ve stranickém vedení Ukrajiny, jehož členy byli ve většině lidé z Moskvy nebo místní židovská
komunita. Ti totiž nenacházeli v ukrajinizaci obyvatelstva smysl a
navíc ji ani nechtěli realizovat. Jedním z nejmarkantnějších úředníků,
kteří se nestyděli skrývat svou nenávist k ukrajinskému jazyku, tradicím
a vůbec k celkové politice ukrajinizace obyvatelstva byl Dmitrij Lebeď. Byl zastáncem tzv. Teorie boje dvou kultur, z níž vyplývalo, že ruská kultura - nakolik byla na Ukrajině spjata s progresivním proletariátem
a městem a ukrajinská kultura zase s rolnictvem a vesnicí - dříve či
později zvítězí a povinností komunistů bude podporovat tento "spontánní
proces".
